JE TO PRO BYDLENÍ JEŠTĚ HORŠÍ, NEŽ CO TVRDÍ SVĚTOVÁ BANKA, KONSTATUJE ASOCIACE DEVELOPERŮ
Světová banka vydala svou každoroční studii Doing Business, ve které Česká republika v oblasti povolovacích procesů skončila na nelichotivém 156. místě. Tedy na chvostu žebříčku. Médii tato informace tradičně hojně zaznamenaná vedla k zoufání všech. Nezazněla ale ta zásadní informace – tedy že ve skutečnosti oněch 246 dní ve zprávě uváděných je pouhou teorií (a snem). Ve skutečnosti totiž povolit projekt trvá šest, osm, či v Praze i deset a více let.
Světová banka ve své studii vychází z prosté teorie. Sečte délky jednotlivých procesů stavebního povolení tak, jak jsou uvedeny v zákonech, a jejich prostý součet bere za délku povolovacího procesu.
„Každý, kdo alespoň trochu zná praxi, však ví, že v Čechách se takto nepostupuje. Uvádí-li Světová banka, že povolovací proces v České republice trvá „neuvěřitelně dlouhých“ 246 dní, pak neví, o čem mluví. Lépe totiž délku povolovacího procesu popisuje studie společnosti Deloitte, která jako průměr uvádí 5,1 let. To je pro lepší představivost téměř ještě 8krát déle, než se uvádí ve zprávě Světové banky. A to nemluvíme o rekordmanech, kteří v procesu povolovacích procesů uvázli i více než 24 let. Pokud bychom navíc vzali v potaz také předprojektovou přípravu, která se v posledních letech neúměrně prodlužuje a prodražuje (především v důsledku politických zásahů, a to i do stabilizovaných území), pak jsme téměř na 7 letech!“, říká Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů České republiky.
V dnešní době bytové krize v Praze (a postupně nejen jí) je přitom velmi důležité analyzovat o jaký počet bytů vlastně jde. Můžeme k tomu opět využít studie společnosti Deloitte, která uvádí, že jen v Praze v 900 projektech zamrzlo více než 40 000 bytů. Jeden z důvodů, proč je bydlení málo a proč je tak drahé.
Proto je důležité zdůraznit, že v rámci připravované rekodifikace stavebního práva je jedním z největších úkolů zkrátit proces povolování na možné minimum a zjednodušit jej, ale především zajistit, aby se toto legislativou „zaručené“ teoretikum propsalo do reality. Protože asi všichni stavitelé by uvítali již dnešních 240 dní, pokud by to tak dlouho skutečně trvalo.
„Je nezbytné do celého procesu dát jasné lhůty pro vyřízení žádostí, zodpovědnosti, zamezit možnosti projekt opakovaně obstrukčně napadat, efektivně a jasně oddělit státní správu od samosprávy, zajistit transparentnost a jednoznačnost v celém procesu a také stabilní prostředí s platností pravidel (tedy práv o povinností) pro všechny stejně. Do té doby totiž není tak podstatné, jak vycházíme v jakýchkoli studiích, pokud se neodráží v každodenní realitě,“ zdůrazňuje Kadeřábek.