Zatímco v sousedních zemích jako Německo nebo Rakousko jsou dřevostavby plnohodnotnou alternativou klasických zděných domů, u nás ještě takovou důvěru ani zdaleka nezískaly. Ve spoustě případů jsou přitom na vině nepodložená fakta, mýty a předsudky. Pojďme si představit ty nejčastější z nich.
Mýtus č. 1: dřevostavba snadno shoří
Dřevostavby musejí splňovat úplně stejné technické normy, jako zděné budovy. Požární bezpečnost není výjimkou. Představa, že v dřevostavbě stačí škrtnout zápalku, a celý dům se ocitne v plamenech, je mylná. Dnes se pro výstavbu používají lamelové lepené desky, které jsou tvarově stálé a mají vysokou hustotu - vyšší odolnost proti požáru. Odolnost dřeva proti ohni lze navíc zvýšit chemickými postřiky a nátěry, pomoci může i nehořlavé lepidlo.
Pokud bydlíte ve dřevostavbě a začne v ní hořet, máte na útěk z domu zhruba stejně času, jako u zděné budovy.
Mýtus č. 2: v dřevostavbě je hrozná zima
Ve zděné budově taky - pokud ji dobře nezateplíte. O klimatu v domě nerozhoduje ani tak stavební materiál, jako spíše provedení izolace a systém vytápění. Právě z tohoto důvodu je lepší dřevostavbu svěřit odborné firmě, která má se zateplováním zkušenosti a připraví pro vás vhodné řešení. „Jednoduchost“ dřevostaveb vybízí mnohé české kutily k tomu, aby si ji postavili sami - a ti pak izolaci často poddimenzují.
V otázce tepla je dobré zmínit ještě jednu věc. Dřevostavby mají v porovnání se zděnými domy mnohem nižší akumulační schopnost, takže je snadno a rychle vytopíte (zchladíte) na požadovanou teplotu. V dnešní době, kdy doma spousta lidí jen večery a noci, se tato vlastnost jeví jako obrovská výhoda.
Mýtus č. 3: dřevostavba nedýchá
Pokud máte dokonale těsná okna i dveře, tak nedýchá ani zděný dům. Abyste se vyhnuli přílišné vlhkosti a možnému vzniku plísní, musíte zkrátka větrat. Buďto po staru prostým otevřením oken, nebo (v tom lepším případě) za pomocí moderních rekuperačních systémů, které v místnosti vymění vzduch, aniž by změnily jeho teplotu.
Dřevostavby za jisté mají svoje nevýhody - valnou většinu z nich však lze správným konstrukčním řešením zcela eliminovat. Jde jen o to neposlouchat „veřejné pravdy“ a raději se poradit s někým, kdo problematice skutečně rozumí.