Podlahy: Rozmanitost materiálů, barev a designů

Letošní mezinárodní Flooring Deluxe veletrh Domotex, který se konal v Hannoveru, představil trendy v podlahových krytinách. Elastické materiály, parkety a laminátové podlahoviny na něm představilo 1350 firem ze 60 zemí. Jejich expozice byly důkazem, že podlaha hraje v interiéru jednu z nejdůležitějších rolí.
 

 
 

Ve výstavních halách bylo zřetelně vidět, že rozmanitost materiálů, barev a designů je neomezená, a podílí se na tom, že se krytiny staly doslova designovým objektem. Vedoucím tématem veletrhu byl důraz na celoplošné koberce, parkety a laminátové podlahy segmentu premium. Je to především svěží moderní design, který u konečných spotřebitelů vyvolává rostoucí zájem o drahé podlahové krytiny zaměřené na design. U laminátových podlahovin jsou v nadcházející sezóně hlavním trendem experimenty s dřevěným vzhledem s vybledlými letorosty, největší poptávka je stále po vzhledu dřeva z jehličnatých a listnatých stromů. Na vzestupu jsou parketové podlahy s ručně hoblovanou, kartáčovanou nebo hrubou pilovanou strukturou. Vedle oblíbených teplých hnědých tónů se však na výsluní zájmu prodírají také pestřejší barvy.
 

 
 

Jednolamelové formáty vynikají ve velkých prostorách. Výsledný vzhled desek evokuje celistvý kus, čímž se dokonale zdůrazní přirozená krása a charakter dané dřeviny. Tento typ lamel je ideální mimo jiné pro rustikální dekory s letokruhy, spárami a dalšími přiznanými „nedokonalostmi“ přírodního materiálu. Dvoulamely jsou využitelné univerzálněji do dispozic různých velikostí, kde působí jemně a elegantně. Širokou škálu možností nabízejí i formáty třílamelové. Nejčastěji se však uplatňují v menších místnostech, kde díky efektu linearity vytvářejí iluzi většího a otevřenějšího prostoru. Kromě těchto základních druhů jsou na trhu také palubky nebo skládané renezanční vzory (u vícevrstvých krytin nesou lamely daný vzor už z výroby). Působivá jsou samozřejmě i široká a dlouhá prkna, například s rozměrem 2,20 m x 22 cm. Délka formuje hloubku prostoru, zatímco šířka mu dodává exkluzivní charakter a zvýrazňuje autenticitu, řemeslné zpracování a podtrhuje působení pravého dřeva, jež zdůrazňují výrazné suky a praskliny. Modernímu zvětralému vzhledu jdou naproti i technologie, jež dodají materiálu povrch připomínající zářezy po pile, které se liší jak v hloubce, tak ve vzájemné vzdálenosti. Některá prkna mají zářezy uprostřed, zatímco boční strany jsou hladké, nebo je tomu opačně. Novinkou jsou prkna sestavená z různých destiček různých velikosti, s odlišnými délkami, šířkami a povrchovými úpravami - dlouhá i krátká, široká i úzká, drsná i hladká, s velkými či malými suky nebo se zářezy po pile - zpracovaná do nápaditého řešení podlahy s opotřebeným vzhledem. A protože prvky nejsou zcela rovné, vznikají mezi nimi mezery a štěrbiny, stejně jako je tomu u starých prkenných podlah.

 

Významný vliv na celkový design podlahové krytiny má i stupeň třídění použitého dřeva. Výrobci nabízejí nejen podlahy čisté a stylově prosté, s malými odchylkami v kresbě i barevném tónu dřeviny. Alternativou jsou živější dekory s výraznějšími odchylkami odstínů i přirozené kresby, podlaha přitom stále zůstává jakoby „v pozadí“ ostatního interiéru. Nabídku uzavírá paleta výrazných, často rustikálních kolekcí, které se samy o sobě stávají dominantou prostoru. U takovýchto dekorů je už nutné pečlivě zvážit koncept vybavení místnosti. Veškerý zmíněný efekt závisí na poměru jednotlivých složek dřeviny. Takzvané bělové dřevo – světlá vnější a nejmladší část kmene – obsahuje aktivní buňky s vodou. Jeho podíl se odvíjí od typu dřeviny (od několika letokruhů až po celý průřez). Jádrové dřevo (dřeň) – starší, centrální neaktivní dřevo s ukončenými fyziologickými procesy - je tmavší a bez propustnosti vody, má vyšší hustotou než bělové a nižší hodnoty sesychání a bobtnání.

Dvojici doplňuje dřevo vyzrálé se strukturou obdobnou dřevu jádrovému. Od okolní běli se barevně neliší, je vodě propustné, ovšem ve srovnání s bělí je jeho vlhkost nižší. Podle poměru složek se rozlišují například dřeviny s jádrem a bělí, dřeviny bělové, dřeviny s vyzrálým dřevem a bělí či dřeviny obsahující všechny tři složky.
 

Konečný dojem a vzhled krytiny významně závisí na jejím opracování a povrchové úpravě. Velmi obvyklou a hojně využívanou technikou je moření, jehož úkolem je nejen zvýraznit přirozenou barevnost dřeva. Lze tak docílit moderních a efektních bílých či šedých tónů, stejně jako zcela opačných hluboce tmavých odstínů, například moka a černého uhlí. Mořidla se samozřejmě využívají i k celkové proměně původní barvy suroviny. Ke strukturálnímu zkrášlení slouží techniky kartáčování a ručního škrábání, které se často kombinují. Kartáčováním povrchu se oživí přirozená struktura vláken a vytvoří dodatečná jemná textura, použitím ručních nástrojů pro škrábání a broušení dřeva se z nové podlahy rázem stane krytina „opotřebená“, jakoby už řadu let užívaná. Vznikají tak nádherné rustikální dekory s velkým podílem ruční práce. Zajímavým efektem je i zkosení hran, jež jednoduchým způsobem zdůrazní jednotlivá prkna. Efekt závisí na míře zkosení, od nepatrného přes jemné až po výrazné a hlubší drážky mezi jednotlivými lamelami. Takto upravené povrchy pak stačí ještě ve výrobě ošetřit a ochránit vrstvou saténového, matného či lesklého laku, nebo naopak naolejovat ideálně přírodním produktem.
 

 

Krása se často skrývá v maličkostech a sebemenší detaily dokážou významně ovlivnit výsledný dojem. Platí to i pro podlahové krytiny, v jejichž sortimentu lze najít celou řadu zajímavých doplňků, které podlahu dokonale sjednotí a „doladí“ jak z hlediska designu, tak z pohledu funkčnosti. Základním a pravděpodobně také nejznámějším prvkem jsou obvodové lišty primárně používané k elegantnímu ukončení krytiny podél stěn. Vybírat lze z masivních dýhovaných variant, z profilů různých výšek a šířek, jednoduchých či naopak strukturovaných – vyřezávaných vzorů. Problém s hladkým překlenutím spojů v rámci jedné podlahové roviny vyřeší lišty přechodové, jež zakryjí dilatační spáry na velké ploše i v prostoru dveří, kde slouží v podstatě jako práh. Další typ lišt je určen pro hladký a téměř neviditelný přechod přes výškové nerovnosti, například mezi dřevěnou podlahou a kobercem či dlažbou. Dokonalé napojení zajisté profil lišty se speciálním průřezem. Ukončovací lišty pak najdou uplatnění například kolem francouzských oken a balkónových dveří, v prostoru u krbu a různých výklenků. Zbývá zmínit ještě zakončovací schodové lišty, například se zámkovým spojem, díky němuž se lišta se v podstatě zamkne do lamely upevněné na schodnici a docílí se celistvého a čistého napojení schodnice na podschodnici. Instalace schodových lišt závisí na zvoleném typu.

 

Text: Alena Müllerová, Foto: Kratochvíl parket profi, Quick step

 

 

Hickory (Severní Amerika)Jádrové dřevo hickory je zahnědlé nebo načervenalé, bělové dřevo naopak bílé až krémové s jemnými hnědými linkami. Působením světla dochází u dřeviny po pokládce ke zlátnutí, je o 85 % tvrdší než dub.

Kanadský javor Bělové dřevo má krémovou barvu s tendencí k červenohnědé, barva jádrového se pohybuje od světle hnědé po tmavě hnědou s červenými prvky. Obvykle je jemné struktury s rovnými až vlnitými vlákny. Změna barvy po pokládce je středního rozsahu, od krémově bílé po zlatou. Dřevina je o 30 % tvrdší než dub.

Jarrah (Austrálie) Má jemný povrch a téměř rovnou kresbu dřeva. Barva bělového a jádrového dřeva se vyskytuje v odstínech od lososové po tmavočervenou. S léty užívání může opracovaná dřevina tmavě hnědé až načervenale purpurové barvy tmavnout. Je o 25 % tvrdší než dub

Javor evropský Oproti javoru kanadskému je světlejší javor evropský ještě zářivější a svěžejší. Má jedinečnou čistou strukturu s tenkými letokruhy a jemnou kresbou. V průběhu let se mohou objevovat žluté tóny, dub předčí tvrdostí o 20 %.

Jasan (Švédsko)Bělové dřevo je téměř bílé, škála odstínů jádrového dřeva sahá od šedé přes světle hnědou až ke žluté s hnědými šmouhami. Některé třídy kvality nabízejí zvláštní a jedinečnou texturu. Změna barvy je středního stupně, od lehce pískového tónu časem směřuje ke „slámové“ žlutohnědé. O 10 % tvrdší než dub.

Dub bílý (Evropa, Švédsko) Díky příjemnému vzhledu a dlouhé životnosti je nejoblíbenějším druhem dřeva u podlahářů v Evropě i USA. Změna barvy středního stupně s potupnou mírnou tendencí do oranžova. Dubové dřevo je tvrdé, husté, extrémně pevné.

Buk (Švédsko)Dřevina světle krémové až středně hnědé barvy s růžovo-oranžovými tóny. Obvykle má rovná, stejnoměrná vlákna vysoké hustoty, která dodávají na teplém dojmu. Změna barvy středního stupně s přechodem v jantarově žlutou. Buk je stejně tvrdý jako dub.

Třešeň (Severní Amerika) Krásný a univerzální druh dřeviny, která je teplá, osobitá. Bělové dřevo je krémově bílé, jádrové se mění od temně rudé do červenohnědé. Dohromady tvoří jemnou strukturu rovných vláken. Víceletým užíváním dochází k vůbec nejvyššímu stupni barevné změny, a to ke ztmavnutí do tmavě načervenalé barvy. Dřevina je o 3 % měkčí než dub.

Ořech (Severní Amerika) Exkluzivní tmavé dřevo s krémovými prvky. Jádrové dřevo je světlehnědé až tmavě čokoládové, někdy s tendencí k nachově rudé, bělové je naopak krémově bílé. Změna barvy středního až vysokého stupně, přičemž tmavohnědé dřevo časem světlá ve zlatohnědé. Dřevina je o 10 % měkčí než dub.

Do prostor s vyšší frekvencí užívání, kde je krytina vystavena vyššímu náporu na opotřebení a oděr, je důležité volit tvrdší druh dřeviny (hickory, javor, jarrah, jasan, dub, buk, třešeň nebo ořech). Každá dřevina nabízí kromě specifické barvy a tvrdosti také jedinečnou kresbu a strukturu v řezu.