Balkony a lodžie 
Způsob, jakým tyto konstrukce prostupují obvodovým pláštěm budov, výrazně ovlivňuje tepelně-technické vlastnosti objektu. Z uvedeného důvodu u těchto konstrukcí není možné oddělit architektonický návrh od konstrukčního nebo nevzít v úvahu posouzení odolnosti a dlouhodobé ochrany před působením korozivních vlivů.
Vzhledem k tomu, že jsou balkony i lodžie téměř nepřetržitě vystaveny nepříznivým povětrnostním vlivům, objevují se na nich postupem času funkční chyby a poruchy. Nejčastějšími poruchami jsou poruchy hydroizolace, koroze zábradlí a oplechování a v neposlední řadě i poruchy statické funkce nosných konstrukcí způsobené vlivem dešťové vody zatékající nebo prosakující přes porušenou nebo chybějící hydroizolační vrstvu. Vzhledem k tomu, že základní pojmy a členění těchto konstrukcí se často neinterpretují správně, je zde třeba uvést jejich základní charakteristiku.
Druhy a typy balkonů a lodžií
Balkon je horizontální nosná plošná konstrukce vystupující před líc obvodového pláště budovy, opatřená zábradlím, která je přístupná z interiéru budovy. Z konstrukčního hlediska lze balkony rozdělit do tří základních skupin: podepřené konstrukce, konzolovité konstrukce a zavěšené konstrukce. Volný (předsazený) balkon většinou bývá řešený jako konzolově vyložená deska před líc průčelí budovy (nejčastější je pravoúhlého tvaru, min 1500 x 900 mm). V případě prefabrikované desky může být i zavěšený na lanech apod. Rohový balkon je vestavěný do rohu mezi dvě, zpravidla kolmá průčelí. Nárožní balkon je velkoplošný balkon umístění na nároží budovy. Při větších půdorysných rozměrech se konstrukce balkonu podepírá sloupy. Průběžný balkon umožňuje přístup do exteriéru z více místností. Řešení je výhodné v rámci jednoho bytu. Z konstrukčního hlediska je nezbytná dilatace nosných a nenosných konstrukcí. Pavlač (otevřená, polootevřená, zakrytá nebo zasklená) je speciální formou průběžného balkonu s konstrukcí v podstatě stejnou jako konstrukce balkonů. Jde o přístupovou komunikační chodbu k jednotlivým bytům, případně do společných předsíní více bytů. Šířka pavlače by měla být minimálně 1100 mm.
Francouzské okno je druh okna bez parapetu nebo s parapetem vysokým 300 až 400 mm. Obyčejně je spojeno s malým balkonem se zábradlím. Používá se z architektonických důvodů, ale také z důvodů funkčních (pro zlepšení prosvětlení podlaží domů v uličních komunikacích koridorového typu). Malý balkon je pouze architektonický motiv v průčelí domu. Určitý význam může mít pro větrání ložnic nebo kuchyní a jiných místností. Polozapuštěný balkon představuje kombinaci balkonové konzoly a lodžie. Lodžie je chráněný prostor otevřený zpředu, případně i ze strany, nevystupující před líc budovy jako balkon, ale zasunutý dovnitř. Zapuštěná lodžie má obvodový plášť posunutý výrazně za líc průčelí do interiéru budovy, polozapuštěná lodžie je v podstatě plošná konstrukce zčásti vyložená před líc průčelí budovy a zčásti osazená na příčné nosné stěny; předsazenou lodžii tvoří stropní konstrukce podepřená nosnými stěnami, které jsou předsazené před lícem průčelí budovy. Velikost vyložení balkonu (pavlače, hloubka lodžie) závisí na způsobu jejich využívání. Minimální vyložení s ohledem na jejich efektivní využití doporučujeme 900 mm, běžná hloubka je 1200 mm. Bude-li balkon (lodžie) využíván k obývání či rekreaci (stolování, odpočinek), mělo by být vyložení větší, minimálně 1500 mm. V těchto případech je třeba posoudit zastínění nižšího podlaží balkonovou konstrukcí.
Požadavky na zábradlí a kotvení
Architektonické požadavky ovlivňují vzhled balkonů i celé budovy a mají podstatný vliv na jejich užívání. Statické požadavky (nosná konstrukce zábradlí, jeho kotvení, výplň) vyžadují, aby zábradlí bylo správně nadimenzované vzhledem k možnému zatížení. V případě plného (betonového) zábradlí plní nosná konstrukce i funkci výplně zábradlí.
Základní způsoby kotvení nosných konstrukcí zábradlí jsou: shora do balkonové desky, do čela balkonové desky, zespodu do balkonové desky a volně uložené zábradlí na balkonové desce (zábradlí kotvené do stěn). Nejnepříznivější způsob kotvení představuje zábradlí kotvené do balkonové desky shora. Tento způsob kotvení zmenšuje užitnou plochu balkonu, porušuje celistvost podlahových vrstev, včetně hydroizolační, umožňuje vznik trhlin v místě kotvení a postupující degradaci podlahy a kotvení. Kotvení zdola do balkonové desky má nepříznivý statický vliv, při nevhodné konstrukci působí rušivě z hlediska vzhledu. Pozitivní je odstranění rizika zatékání, nezmenšování užitné plochy balkonu a možnost realizovat jej bez problémů zcela na závěr po dokončení ostatních prací. Zakotvení zábradlí do čela balkonové desky závisí na kvalitě zhotovení čela nosné desky a tloušťce u okapu minimálně 100 mm. Řešení je příznivé z hlediska statiky a nepůsobí rušivě. Volně uložené zábradlí na balkonové desce představuje způsob, kdy jsou nosné díly zábradlí kotveny do stěn.
Ukázka z publikace „Balkony - Opravy balkonů, lodžií a teras“
vydané nakladatelstvím Grada Publishing, a. s.,
edice Profi&Hobby, 2008
Autoři: Milan Držka, Slavomír Slivoň
Redakčně upraveno (keš)
Foto:
