Střecha, která šetří peníze

Prostory pod střechou si dnes už málokdo dovolí nechat ležet ladem. Masivně se využívají k bydlení, proto je velmi důležitá kvalita střešního pláště včetně tepelných izolací.
Správně navržená a postavená střešní konstrukce by stejně jako celý plášť domu měla nejen skvěle vypadat, ale také zabránit úniku tepla, a tedy energetickým i finančním ztrátám. Výběr materiálů a jejich aplikace je samozřejmě záležitostí pro odborníka na výpočet tepelných ztrát při prostupu střešním pláštěm. Pro výsledek v podobě nové nebo zrekonstruované střechy je podstatná funkčnost: dům musí ochránit před povětrnostními vlivy a obytnému prostoru pod ní zajistit vyrovnané a komfortní životní klima včetně odhlučnění a tepelné pohody.

Na první pohled
Vzhled střechy je samozřejmě důležitý, marně se neříká, že jde o korunu domu. Výsledný design je podstatný pro každého, ať už z pohledu barvy, bytelnosti či naopak subtilnosti krytiny. Ta musí odpovídat stylu stavby, tvaru střechy a nosnosti konstrukce. Jsou materiály, které zvládnou pouze určité sklony a zátěž… Vedle tašek pálených či z betonu v mnoha variantách lze použít také tradicí v podobě osvědčené břidlice, vracejí se také doškové a šindelové střechy. Další pohledově i funkčně vhodnou variantu představují vláknocementové prvky, lehké plechové krytiny s různorodou povrchovou úpravou nebo některý z bitumenových materiálů na bázi asfaltové lepenky, jež jsou známy pod názvy bonnský nebo kanadský šindel. Zajímavou, ale konstrukčně velmi náročnou je střecha zelená. Stejně důležité jako vrchní vrstva, tedy krytina střechy, je však i to, co se skrývá pod ní.

Skryto pod povrchem
U plochých střech je důležité, zda jde o funkční (pochozí), nebo standardní (nepochozí). Přitom prvně jmenovaná umožňuje i díky modernímu způsobu zateplení široké možnosti využití, například v podobě pochozí terasy nebo střešní zahrady. V takovém případě se místo minerální izolace používá extrudovaný polystyren. Zateplení šikmé střechy je nejen osvědčeným způsobem jak zabránit únikům tepla během zimních měsíců, ale také umožní využít podkrovní prostor k bydlení. K nejpoužívanějším izolantům patří minerální vlna, která se vyrábí z tepelně zpracovaných nerostných surovin. Jejich předností je vysoká paropropustnost, která umožňuje vlhkosti vypařovat se ven ze zdiva, což se uplatňuje při stavbě difúzně otevřených konstrukcí. Vzhledem ke stále přísnějším normám na tloušťku izolace zřejmě donutí k ústupu klasický způsob zateplení mezi a pod krokvemi. Budoucnost patří podle odhadů odborníků nadčasovému zateplení nad krokvemi. Zatímco u klasického zateplení mezi krokve se osvědčily především skelné izolace, u systému pod a nad krokve jsou to kvůli větší pevnosti materiály čedičové. Často se můžeme setkat také s foukanou izolací, ať už celulózovou nebo minerální, která se dostane i do obtížně přístupných míst. Vlna se fouká přímo do dutiny stropu, nebo na volnou plochu. Velkou výhodou této aplikace je to, že při ní nevzniká odpad. Alternativou foukané izolace jsou dřevovláknité izolační desky, přírodní ekologický produkt vyrobený z obnovitelných zdrojů. Jejich přínosem je možnost použít je i k realizaci samotného konstrukčního systému u dřevostaveb, navíc velmi dobře zvukově izolují.
Pěnivá současnost 
Pěnové střešní izolace mohou mít podobu panelů (desek) nebo stříkaného produktu. Na trhu jsou například desky z pěnového polystyrenu se samozhášivou úpravou nakašírované různými druhy bitumenových pásů, které plní roli první hydroizolační vrstvy (s možností natavování dalších vrstev). K podkladu se připevňují mechanicky nebo lepidlem (bez organických rozpouštědel, například na polyuretanové bázi), a to za tepla i za studena. Velmi rozumné je používat kompletní zateplovací systémy, jež v podstatě nahrazují klasickou střešní skladbu. Jejich základním prvkem může být panel z polyuretanové pěny s uzavřenými póry, s povrchem z hliníkové fólie ve funkci hydroizolace, jež zároveň zvyšuje odolnost proti mechanickému poškození (například chůzí). Systém se stará se o lepší proudění vzduchu, je schopen odvádět zateklou nebo zkondenzovanou vodu až do okapu, vyznačuje se konstantní kvalitou, variabilitou a jednoduchostí aplikace. Systémy bývají kompaktní se všemi typy krytin a jejich doplňky pro realizaci nových i rekonstruovaných šikmých střech. Z Ameriky se k nám dostala osvědčená chytrá stříkaná izolační pěna vyrobená na vodní bázi s výhodnou schopností dokonale vyplnit všechny mezery. Cení se zejména při řešení komplikovaných detailů a obtížně přístupných míst, jež je s pomocí jiných materiálů kvalitně izolovat téměř  nemožné. Vlastnosti vzniklé kompaktní vrstvy bez jakýchkoliv netěsností a spojů zůstávají stejné po celou dobu životnosti stavby. Rychlost aplikace předurčuje tuto technologii pro dodatečné zateplování podkroví a rekonstrukce.

Text: Alena Müllerová, Foto: Isotec, Icynene, Studio Conti, Top Line, Minerální izolace, Prefa, Tondach, Cembrit, Bramac, IKO, Odehnal a syn, Pavel Otáhal, Lindab

Bločky

Všechny součásti střešní skladby jsou důležité. Vzájemně se ovlivňují, určují schopnost střechy snášet venkovní zatížení a chránit vnitřní prostory před tepelnými výkyvy venkovního prostředí. Nekompletní, nevhodná či neodborná realizace šikmé střechy se může později projevit zásadní poruchou střešního pláště.

Tepelněakumulační schopnost izolace přispívá k optimálnímu vnitřnímu klimatu budov především v létě, kdy se vnitřní prostory přehřívají. Materiály s vyšší akumulační schopností ve stavební konstrukci dokážou dobře tlumit teplotní výkyvy.

Fázový posun teplot souvisí s akumulační schopností stavebních materiálů. Jde v podstatě o prodlevu, s níž se nejvyšší odpolední teploty venkovního vzduchu projeví a utlumí uvnitř budovy.

Schopnost difuze (propouštět vodní páry) je důležitá kvůli eliminaci  kondenzace v konstrukcích, který ohrožuje jejich životnost.

Skladba střechy
• nosná dřevěná konstrukce krovu
• tepelněizolační vrstva v podobě rohoží nebo desek z minerálních nebo skleněných vláken, desek z pěnového polystyrénu a polyuretanu (ukládá se na stropní konstrukci nebo mezi krokve v minimální tloušťce 20 cm) nebo izolační vrstva z tradičních přírodních materiálů (celulóza, konopí, korek, ovčí vlna, dřevovláknité desky)
• hydroizolace (například asfaltové pásy, PE fólie, které se umísťují pod krytinu)
• střešní laťování v příčném i podélném směru
• střešní krytina (asfaltované pásy a bitumenový šindel, plastové a plechové krytiny: měděné, pozinkované, hliníkové, titanzinkové plechy; vláknocementové desky, pálené keramické a betonové tvarovky, dřevěné šindele, štípaná břidlice) ukládaná na rošt vzniklý laťováním
• provětrávání pláště (konstrukční mezera na provětrávání dřevěného krovu, díky níž se vodní páry odvádějí ze střešního pláště)
• pojistná hydroizolace (musí udržet mokrý sníh více než 24 hodin, odolávat větru, spoje musejí být lepeny oboustranně lepicí páskou nebo tmelem)
• parozábrana (celoplošně neprodyšná, na okrajích přitmelená nebo přilepená ke stěnám, sloupům a všem prostupům parozábranou)