Jak na založení zahrady

Pozemek kolem nově postaveného domu je obvykle jako nepopsaný list. Zkulturnit ho může být zajímavým dobrodružstvím, ovšem měli bychom alespoň v hrubých rysech dopředu vědět, jak dopadne. Výsledkem by měla být dokonalá kombinace odpočinkové a aktivní zelené plochy.
Vedle vyznavačů takzvaně bezúdržbových zahrad, jež nevyžadují velkou péči a pozornost svého majitele, jsou i tací, kteří chtějí mít vše pod kontrolou. Ostatně pokud je jejich touhou pozemek sloužící nejen pro okrasu a odpočinek, ale zároveň také k užitku, to ani jinak nejde.
Dobrý plán je základ 
Založit pěknou a funkční zahradu, to chce opravdu pečlivou přípravu. Na začátku by mělo být pozorné zmapování možností, jež máme k dispozici, abychom si pořádně prochodili a zažili terén jako celek: jeho profil, tvar a velikost. Ještě než začnete kreslit, neuškodí si zrekapitulovat své možnosti ohledně času, který chcete a hlavně opravdu budete moci věnovat údržbě všech zón zahrady, uvědomit si, na kom konkrétně a v jakém rozsahu bude největší podíl povinností. Teprve potom je možné - nejlépe s pomocí čtverečkovaného papíru – pustit se do koncepce pozemku a jeho rozdělení na zóny: odpočinkovou, okrasnou, aktivní a užitkovou. Do detailního plánku patří i typ výsadby včetně jednotlivých stromů, keřů, květin či užitkových rostlin.
Terén rozhoduje
Nejjednodušší je respektovat reálnou podobu pozemku a své představy o zahradě těmto danostem přizpůsobit. Šanci mají samozřejmě i ti, kdo touží terén více či méně změnit, ovšem je nutné počítat s tím, že si úpravy kromě značného nasazení vyžádají i určité náklady. Pro ideální zahradu se osvědčilo mírné zvlnění s přirozenou dynamikou a zajímavými efekty. Pokud jsme v beznadějné rovině, lze prohlubně a vyvýšeniny uměle vytvořit, ovšem efektu plasticity je možné dosáhnout i s pomocí víceúrovňové výsadby. Výsledek podtrhne rovněž střídání povrchů (trávník, štěrk, oblázky, skalky, mulčovací kůra…). Výhrou však není ani příliš svažitý či výrazně členitý terén. Prudší svahy nejspíš budou potřebovat zmírnění a úpravu, aby všechny zahradní partie byly snadno přístupné a upravovatelné. Čemu je nutné se podřídit, jsou půdní podmínky dané pro konkrétní lokalitu, jež výrazně ovlivní výběr pěstovaných užitkových i okrasných rostlin. Nejde přitom pouze o míru kyselosti nebo zásaditosti (většině rozlohy „české kotliny“ vévodí velmi univerzální neutrální nebo mírně kyselá půda), ale také o hutnost zeminy (lehká písčitá, nebo těžká jílovitá, již je často nutné odvodnit). Dalším určující prvkem je samozřejmě místní klima.
Dřeviny okrasné i ovocné
Dávají zahradě tvář, poskytují jí stín, podílejí se na vytvoření klidného zázemí a soukromí. Před jejich výsadnou je však nutné si zjistit, jakých rozměrů ten který strom či keř dosáhne v dospělosti a pár let, než vyrostou, odolávat touze zprvu řídce osazený pozemek „zahustit“. Bez počáteční opatrnosti a střídmosti se vystavujete riziku, že se ze zahrady stane předimenzovaná džungle, kde jednotlivé rostliny nebudou míst dostatek prostoru. Nejde jen o šířku, rozhodujícím způsobem výsadbu ovlivní i předpokládaná výška stromů: čím je pozemek menší, tím nižší by dřeviny měly být. K preferovaným určitě patří stále zelené jehličnany v mnoha variantách, šmrnc a barevnost zahradě dodají javory, sakury, magnólie nebo okrasné jabloně. Velký efekt s sebou nesou dřeviny popínavé. 


Užitkové plochy letí
Ne náhodou se do módy se vracejí zahrady, jež kromě krásy poskytují také užitek. Zájem je hlavně o ovocné stromy a keře, jež vedle aktivního odpočinku při péči o ně přinášejí také příjemný efekt v podobě chutných, někdy dokonce i léčivých plodů. Užitkovou zónu lze od okrasné oddělit, ale něco do sebe má i zahrada smíšená. Dřeviny totiž umějí také stínit, což oceníte při posezení, dobře poslouží například i jako opora pro zavěšení houpaček či sítí, zanedbatelná není ani jejich dekorační kvalita. Vedle klasických ovocných odrůd barevně potěší například rakytník řešetlákový, ovocné růže, zimolez (kamčatská borůvka), muchovník olšolistý, hloh obecný, kanadské brusinky, do českých zahrad se ve velkém vrací rybízová, angreštová, malinová a ostružinová klasika. Ovocné dřeviny navíc nevyžadují přílišnou péči, náročnější na pozornost jsou pouze v některých důležitých vegetačních obdobích. Jejich plodnost závisí na výběru druhů a odrůd adekvátních obecným klimatickým podmínkám a orientaci pozemku. V nížinách mají pěstitelé snadnou situaci, mohou zasadit v podstatě cokoliv, ve vyšších a horských polohách je lepší se orientovat zejména na třešně, višně a peckoviny obecně. Rozhodně se vyplatí sázka na šlechtěné odrůdy odolné vůči chorobám (u jabloní a hrušní například padlí, strupovitost, monilióza, kaménčitost plodů a podobně). Respektovat je třeba také tvar dřeviny: nízké zákrsky, ovocné stěny a čtvrtkmeny jsou  lépe přístupné pro péči i sklizeň, vyšší ovocné stromy potřebují větší plochu. 

Příprava se vyplatí
K založení ovocné zahrady vedou dvě cesty: svépomocí, tedy s výzbrojí v podobě adekvátních znalostí, potřebného nářadí a pomůcek, nebo s přispěním zahradního architekta či zkušeného zahradníka. Každá ovocná dřevina ocení individuální přístup: zatímco jabloně a hrušně se ideálně sázejí na podzim, teplomilné druhy náchylné k poškození mrazem (broskvoně, meruňky s mělkými kořeny) se lépe ujímají na jaře. Specifické požadavky mají jednotlivé druhy také na klimatické podmínky.  Jabloně a třešně porostou v podstatě kdekoliv, ovšem třeba velmi citlivým meruňkám a broskvoním se bez dostatečného přídělu slunečních paprsků dařit nebude. Vybrané místo by mělo být v dostatečné vzdálenosti od sousedních pozemků, aby strom v dospělosti nezasahoval do cizího teritoria a nevyvolával zbytečné spory. Odstup mezi jednotlivými stromy by měl být alespoň 5 metrů. Užitková (ovocná) zahrada se samozřejmě neobejde bez následné pravidelné  péče, k níž vedle zálivky patří rovněž sezónní postřik proti škůdcům a chorobám, a pochopitelně také tvarování a řez. 
Bez trávníku to nejde
Duben a květen jsou nejvhodnější měsíce pro zakládání nového trávníku.  Většinou už nehrozí ranní mrazíky, a přitom ani v pravé poledne slunce ještě příliš nepálí (podobné podmínky jsou také v září). Pro založení kvalitního trávníku je potřebná minimálně 15 cm vysoká vrstva zeminy. Půdu je třeba důkladně přerýt a vyčistit od všech kamenů, plevele či zbytků kořenů, nechat ji pár dnů uležet, a poté plochu urovnat a uhladit zahradním válcem. Pro dosažení optimálních výsledků se vyplatí zapracovat do zeminy týden před výsevem hnojivo pro zakládání trávníků. Osivo by mělo být po ploše rozprostřeno rovnoměrně, proto by mělo být při výsevu bezvětří. Pomůže také sypač. Osivo je třeba ihned zapravit do půdy hráběmi, případně opět lehce uválcovat. Závlaha by měla být velmi opatrná, aby se semena nevyplavila. Další zálivka závisí na počasí: při suchu pokračujte v jemném kropení trávníku, ideálně ráno i večer. S prvním sekáním počkejte, až stébla dorostou do výšky zhruba 6 až 8 cm, a zkraťte je na polovinu. Na dalším pravidelném sečení závisí z velké části kvalita trávníku, podporuje jeho růst. Zkracovat se doporučuje maximálně o jednu třetinu délky stébla, jinak se porost oslabí. Přerostlý trávník proto sekejte postupně, vždy v rozestupu několika dní. Šetrnější je práce za sucha: při sekání mokré trávy hrozí vytrhání rostlinek i s kořeny a vznik holých míst. Ideální délka stébel závisí na typu trávníku, kterého chcete dosáhnout: ozdobný pažit je třeba sekat každý týden na maximálně 2 až 3 cm, užitkový může být o 1 až 2 cm vyšší.

K výsadbě budeme potřebovat sazenice ovocných stromků ● rýč ● dřevěný kůl ● textilní úvazek ● zahradní nůžky ● zahradnický nůž „žabka“ ● stromový balzám ● zahradnický substrát ● granulovaný kravský hnůj ● konev ● ochranná síťovinu

Postup

Obr. :  OBI 1)STRO~1
1/ Strom bez kořenového balu namočte přibližně 24 hodin před výsadbou do vody. Kontejnerované rostliny není třeba namáčet, stačí je před výsadbou hodně zalít. Těsně před výsadbou stromek důkladně prohlédneme a zkrátíme poškozené kořeny.

Obr.:
2/ Do vyhloubené jámy, která by měla být asi 1,5krát větší než je průměr kořenového balu rostliny, nasypeme granulovaný kravský hnůj a zahradnický substrát. Zajistíme tak potřebné živiny pro mladý stromek.

Obr.: 3) Při sadbě dbejte na to, aby očkování stromu bylo na šířku dlaně nad výškou půdy
3/ Při sázení dbáme na to, aby místo očkování stromu (tj. ztloustlé místo - pupen, který bude tvořit kořenový systém budoucí nové rostliny) bylo přibližně na šířku dlaně nad výškou půdy.

Obr.: 4)PIZA~1
4/ Stromek v jámě narovnáme, zasypeme kořeny kompostem a zeminou, lehce přitlačujeme, zalijeme a zasypeme zbytkem zeminy. Nakonec znovu přitlačíme.

Obr.: 5) Ulámané a poškozené větve seřízneme pomocí nože na vnější očko
5/ Prohlédneme korunu, případně ořízneme poškozené větve na vnější očko (tedy to, které je umístěno vně výhonu a v době rašení nebude směřovat do koruny).

Obr.: 6) Ořezané větve a vrcholový terminál ošetříme stromovým balzámem
6/ Seříznuté větve a vrcholový terminál ošetříme stromovým balzámem.

Obr.: 7)JAKO~1
7/ Máme-li stromky bez kořenového balu (prostokořenné), je důležité jim zajistit dostatečnou oporu. Do vyhloubené jámy narazíme ještě před usazením stromku opěrný kůl. Strom k němu posléze přivážeme textilním úvazem, který se do kmene nijak nezařezává a nepoškozuje jej.

Obr.: 8) Stromek můžeme zabezpečit ochrannou síťovinou proti lesní zvěři
8/ Stromek, který je v otevřené zahradě, nebo všude tam, kam může v zimě vniknout lesní zvěř, opatříme ochrannou síťovinou.

Text: Alena Müllerová, Foto: OBI, Briggs&Stratton, Mountfield, Fiskars, Bosch, Black&Decker, GTM, Zahrada Praha