Radiátory, na vzhledu záleží

Na rozdíl od svých historických předchůdců jsou moderní radiátory úspornější, vypadají elegantněji a z nabídky na trhu si lze vybrat produkt přesně na míru konkrétnímu interiéru. Jejich výkonu, vzhledu a materiálovému provedené odpovídá také cenové rozpětí: designové radiátory mohou stát desítky, dokonce i stovky tisíc.

Opomineme teď řešení, kdy má být teplo neviditelné: tedy topná tělesa natolik svou barvou a tvarem integrovaná do interiéru, že nejen neruší, ale leckdy ani nejsou na první pohled rozeznatelná. Což samozřejmě platí nejen pro podlahové, stropní a stěnové systémy, ale také například pro konvektory integrované do podlahové krytiny a schované třeba pod ozdobnou shrnovatelnou mřížkou. Za téměř neviditelné lze považovat i deskové radiátory v barvě stěny. Ovšem nás tentokrát zajímá varianta na opačném pólu spektra, a sice radiátor v roli dominantního prvku, ne-li šperku v interiéru.      

Obraz, plastika i zrcadlo 
 
Mnozí renomovaní výrobci se v posledních letech zaměřili na vyvíjení a výrobu radiátorů, které si svým vzhledem nezadají s artefaktem a v interiéru jsou skutečným dekorativním předmětem. Pokud jejich vzhled dokonce nepřevyšuje prvotní účel, tedy úkol vytvářet tepelnou pohodu, je s ním minimálně v harmonii. Na podobě speciálních designových radiátorů ve formě plastik proto často spolupracují přední umělečtí designéři a bytoví architekti z celé Evropy. Lze je instalovat všude, kde je kladen důraz především na vzhled, a? už jde o kterýkoliv typ místnosti: obývací pokoj, ložnice, koupelna, hala či zimní zahrada, všude sehrají svou dekorativní roli se stoprocentním efektem a dodají interiéru exkluzivitu a originalitu. Důkazem mohou být například desková otopná tělesa, jež svým vzhledem evokují například hadí kůži, medové plástve, vodní či vzdušné proudy či strukturu kamene (Honey, Skin, Air, Stone a River), jež  pocházejí z dílny předního italského návrháře Jamese di Marca. Jejich barevnost je možné přizpůsobit konkrétním požadavkům. Volit je možné také polohy, vertikální či horizontální, a různé variace téhož typu radiátoru pro celý dům či byt. Někteří tvůrci a výrobci jdou dokonce tak daleko, že nabízejí otopná tělesa, jejichž designovou součást ? tedy kryt ? lze jednoduše obměňovat, aniž by přitom musel být demontován radiátor jako celek. Celkové vyznění místnosti tak snadno, rychle a bez zbytečných investic dostane naprosto odlišnou tvář. Díky nejmodernějším technologiím navíc soudobé radiátory garantují nadstandardní výkon a dlouhodobý bezúdržbový provoz. ?anci mají však i milovníci retra, kteří mohou vybírat z atraktivních těles ve stylu zámeckém i art deco, jež svou podobou a materiálem (obvykle litina), evokují doby dávno minulé. Pro obyvatele loftů jsou určitě zajímavou volbou spirálová tělesa, ideální možností pro alergiky a astmatiky jsou zase sálavé topné panely z mramoru či žuly, které hřejí podobně jako kachlová kamna, s minimální cirkulací vzduchu, a tedy i víření prachu.  Trh nabízí i stěnové radiátory z tvrzeného skla v podobě zrcadlových nebo barevných ploch.

Letí ocelový plech a trubkové radiátory
K nejžádanějším patří v současnosti desková otopná tělesa z ocelového plechu, jež se ? při stejném výkonu - spokojí s malým množstvím vody, díky čemuž se rychleji ohřívají. V koupelnách se osvědčily trubkové ?žebříky? v elektrické variantě, jež se zapínají pouze v případě potřeby. Koupelnové radiátory mohou být i kombinované, jež jsou sice součástí centrálního vytápění, ale současně je lze zapojit i do zásuvky. V moderně vybavených kuchyních, halách a chodbách skvěle vypadají nerezové trubkové radiátory s lesklým povrchem upraveným kartáčováním nebo matné, pískované. Hladké plochy ocelových radiátorů, bez ohybů a překrývajících se ploch, snižují zachytávání a víření prachu. Jak desková, tak trubková a spirálová tělesa mohou mít jednoduché, zdvojené či ztrojené provedení, výkon zvyšují lamely mezi deskami. Pokud jde o litinové retro radiátory, oproti deskovým se kvůli většímu objemu vody a větší setrvačnosti sice déle ohřívají, ale zase pomaleji chladnou. Tento svůj ?handicap? však dokonale vyváží vzhledem, který se hodí zejména do dobových rekonstruovaných interiérů.     

Vybíráme ideální radiátor 
Při výběru radiátoru je kromě vzhledu důležitým parametrem typ místnosti a umístění tělesa. Z hlediska výkonu je podle odborníků lepší počítat s rezervou 10 až 20 %. Potřebný tepelný výkon v místnosti lze orientačně spočítat, když plochu místnosti v metrech čtverečních vynásobíme  stovkou wattů. Výsledná veličina však platí jen pro velmi dobře izolované prostory. Určit přesný výkon je úkol pro projektanta od výrobce, protože v úvahu je nutné brát také například zeměpisnou orientaci domu či bytu, tlouš?ku a typ obvodového zdiva, umístění oken a typ jejich zasklení oken. Bez specialisty není radno se pouštět ani do výměny starých článkových topných těles: způsob připojení totiž musí odpovídat doporučení výrobce, jinak není záruka dostatečného tepelného výkonu. Důležité je také dodržet podmínky příslušné legislativy z hlediska uzavíratelnosti na přívodu i na odvodu vody, provedení tlakové a topné zkoušky. 

 
Několik rad pro topnou sezónu

■ Nezapomeňte otopná tělesa odvzdušnit, protože vzduchový polštář zabraňuje cirkulaci tepla v otopném tělese.
■ Nová otopná tělesa umožní zvýšení pokojové teploty o 1 až 2 °C a umožní tím výrazně vylepšit teplotní profil místnosti a ještě uspořit energii.
■ Večer stáhněte rolety, zatáhněte závěsy, zavřete okna. Záclony a závěsy visící přes otopná tělesa zvyšují cca o 5 % náklady za vytápění. Větrejte spíše krátce a intenzivně.
■ Máte-li za radiátory pouze tenkou stěnu, dejte na tato místa izolační materiál (například styroporové nebo tepelně izolační folie pokovené hliníkem), který odráží teplo zpět do místnosti a zamezí jeho úniku stěnou.
■ Nevytápět krátkodobě nepoužívané místnosti se příliš nevyplatí, znovu je vyhřát stojí více energie, než v nich udržovat permanentně nízkou teplotu.
■ Opouštíme-li byt jen na pár hodin (práce, škola, zábava), nesnižujme teplotu vytápění pod 18 °C. Nevyplatí se nechat byt více vychladnout, při návratu si totiž rychlé ohřátí vychladlých stěn může vyžádat více energie, než kolik jsme ušetřili útlumem vytápění přes den.
■ Vlhkost v domě a bytě by se měla pohybovat mezi 40 až 60 %. Je-li vyšší, snížit ji pomůže například to, že v místnosti přestanete sušit prádlo nebo přemístíte květiny.
■ Sklopené žaluzie na okně brání přístupu tepla ke sklu. Vzniklá vrstvička studeného vzduchu má za následek srážení vlhkosti, a okna se pak rosí.
■ Vzniku plísní zabráníte větráním. A protože plísně se vyskytují nejčastěji v rozích místností, v prostoru za nábytkem nebo v méně přístupných místech místnosti, je nejlepší nábytek od zdi odsunout, aby za ním mohl vzduch cirkulovat. Větrací mřížky v koupelnách, které se zanášejí  prachem, je nutné několikrát za rok sejmout a vyčistit. Jejich uzavření (například v rámci rekonstrukce) je chyba.

Text: Pavel Kotrč, Foto: Bitherm,  Fenix, Jaga, Korado, Laurens, Siko koupelny