Americká kamna v české dílně
Když jsem do obchodu na pražské Malé Straně poprvé vstoupila, myslela jsem si, že vystavená kamna jsou nová a vůbec jsem netušila, že se začala vyrábět před více než sto lety. Od té doby, pokud mám jen chvilku čas, ráda se zastavím a kochám se jejich krásou a důmyslností. A protože se zima blíží, domluvila jsem si schůzku s majitelem obchodu Liborem Trakalem, odborníkem a hlavně milovníkem historických kamen. Kde jinde bychom se mohli setkat než přímo v centru dění, tedy v dílně.
Sestoupila jsem do pracovních prostor a všude na mě vykukovala nejrůznější stará kamna. Dalo by se říci - rezavé harampádí. Omyl! Jeden skvost vedle druhého. Stačilo se rozhlédnout kolem a připadala jsem si jako v muzeu. Procházeli jsme místnostmi a majitel mi vysvětloval a ukazoval různé detaily a důmyslnosti.
Viděla jsem kamna bubínková, která bych opravdu chtěla mít doma. Sloužila k rychlému zatopení a ohřátí místnosti a dnes bychom je mohli použít jako stoleček třeba pod květiny, telefon nebo si na ně položit šálek s kávou. Bubínková kamna jsou vysoká kolem 40 cm a restaurovaná jsou opravdu krásná. Napadlo mě, jak je úžasné, že se někdo do starých kamen zamiloval a že rezavým, ošklivým kusům železa nebo litiny dokáže vrátit jejich podobu. Úplně mě očarovala kamna tahová, která stála v kanceláři. Jsou z litiny a její odlité části vypadají jako kachle plné drobných ornamentů. Shodli jsme se v tom, jak by byly nádherné v absolutně moderním interiéru. Nádherný kus namísto plastiky.
Na stránkách časopisu si můžete prohlédnout fotografie kamen, které se kdysi vyráběly v Čechách. Zalíbila se mi myšlenka pana Trakala a to, že každá kamna mají svou duši a svůj příběh. Chvilku jsem zůstala sama mezi starými veterány a představila si jak se jich kdysi dotýkaly hospodyně anebo jakou radost rodina měla, když si je kupovala nebo sedávala kolem a vyprávěla si, co právě prožívala. Zaujala mne kuchyňská kamna, která byla připravena k restaurování a hned jsem si jeden příběh vyslechla. Nebyl o majiteli, ale o výrobci. O rodinné firmě Meteor, která každou část svých kamen označovala židovským symbolem - hvězdou. Překrásná práce té doby. Bohužel, nikdo z rodiny nepřežil druhou světovou válku.
Po roce 1948, kdy začaly zanikat soukromé podniky a řemesla ztrácela svou rodinnou tradici, začala litinová kamna upadat v zapomnění. V době, kdy všechno mělo být společné a vlastně ničí, kamna končí a ?odcházejí? na skládky a do sklepů. Litinové formy se roztavily, zničily. Všechno bylo potřeba přeměnit ve věci užitkové, moderní. Přestaly se vyrábět náhradní díly, dovážet slída. Pomalu končí i těžba antracitu a koksu. Nastoupila doba nová, doba, která rodinné tradice v Čechách zpřetrhala.
Libor Trakal našel svá první, stará, rezavá a dobou zapomenutá kamna ve sklepě stejně tak starého a zřejmě i zapomenutého domu. Opravil je a prodal. Možná tehdy ani netušil, že navazuje nitky zpřetrhaných tradic a že se dotkl práce, která ho bude provázet celý život.
Vyprávěl mi jak se poprvé setkal s americkými kamny. Jako malý kluk je viděl v domě svého kamaráda. Byl večer, rodina šla spát a kluci zůstali v pokoji, kde se topilo "Amerikami". V noci, kdy oheň plápolal a roztančil své plameny po zdech a kamna v dětské fantazii nabírala na velikosti a tajuplnosti, seděl a díval se do plamene uchvácen představou, že takhle nějak musí vypadat peklo. Po letech se mu je podařilo koupit a nikdo nemohl tušit, proč z nich má takovou radost a proč si je chce ponechat. Znal jejich příběh a byl jeho součástí. Nic není náhoda. Měla jsem tu čest je vidět na vlastní oči a i když byly omšelé a zaprášené, můj respekt si získaly.
První kamna opravil Libor Trakal před pětadvaceti lety, a teď z jeho dílny odcházejí opravdové skvosty a rodinná firma dokáže vyrobit i různé doplňky, které jsou nezbytné pro obsluhu kamen. Americká kamna se tak díky šikovným rukou vrací na trh a do našich domovů.
Litinová tahová kamna byla opravdu převratným vynálezem své doby a rozepisovat se o jejich přednostech a o tom, jak byla důmyslně stavěná, by bylo na dlouhý článek. Vra?me se ke kamnům americkým, jsou také tahová, ale značně se odlišují.
První kousek přivezl z Ameriky na Světovou výstavu roku 1892 do Paříže ing. Stohr, českého původu, který je pak pro jejich úspěch začal vyvážet do celé Evropy a nejvíce do Čech, kde se po nějaké době začala kamna také vyrábět. U nás se jich dochovalo velké množství pro kvalitnější a silnější litinu, která tolik nepraskala a pokud se tak stalo, dala se dobře opravit.
A proč takový úspěch? Čím se lišila? Podstatnou a revoluční novinkou těchto kamen bylo, že oheň bylo dokola vidět pomocí předních a bočních dvířek, která byla opatřena slídou. Ta byla dovážena z Indie a vydržela teplotu až 2 000 stupňů Celsia. To byl převratný vynález! Kamna byla bohatě zdobena niklem, který neměl jen estetickou úlohu. Zvětšoval výhřevnou plochu. Americká kamna měla na rozdíl od klasických tahových kamen důmyslnou regulaci odtahu spalin (kouře) a to znamená, že vyhřívala i spodní část podlahy. Proto také stála na nohách, aby teplý vzduch mohl lépe cirkulovat.
Původně se topilo koksem a antracitem. Stáložárné palivo se přikládalo vrchem. K tomu slouží speciální násypky umístěné uvnitř kamen, které se dají vyjmout a proto v kamnech dnes můžeme topit i dřevem. Dvířka nesloužila k přikládání, ale otvírala se jen proto, aby se kamna dala dobře vyčistit. Kamna se nakládala topivem dvakrát za 24 hodin a platilo obecné pravidlo - "na jaře zatop a na podzim uhas". Při správném používání by neměla vyhasnout. Nejmenší z nich vyhřála prostor o 100 a ta největší až 900 metrů krychlových.
R.H.
