Hospodárné vytápění domů a bytů

Úkolem otopných těles je předávat teplo obsažené v ohřáté vodě do vytápěné místnosti. Musí mít tak velký tepelný výkon, jak velká je tepelná ztráta dané místnosti. Ohřevem topné vody na větší teplotu se zvětšuje výkon, ale také se spotřebuje více paliva. 


Výkon otopného tělesa (dále jen OT) závisí na teplotním spádu (rozdíl v teplotě vody, která do OT přitéká, a v teplotě, která z něj odtéká). Spád se označuje číslicemi, například 65/55 – při tomto teplotním spádu je střední teplota vody v radiátoru 60 °C. Proto se v poslední době uplatňuje spíše nižší teplotní spád, který je předpokladem menší spotřeby paliva. Materiálem, z něhož se vyrábí otopná tělesa, může být ocel, litina, měď a hliník. Podle vyhlášky č. 151/2001 Sb. musí být každé otopné těleso osazeno ventilem s uzavírací a regulační schopností k zajištění místní regulace. OT označovaná jako ventilkompakt mají ve svém tělese umístěno tělo termostatického ventilu. Ovládací hlavice ventilu je umístěna na kraji otopného tělesa.

Provozní pravidla 
Z hlediska hospodárnosti provozu se doporučují tělesa, která mají malý vodní obsah, velkou předávací plochu, materiál s velkou schopností dobře předávat teplo. Malý vodní obsah vzhledem ke své velikosti mají desková OT a trubkové konvektory (mají také velkou předávací plochu). Nejlepším materiálem je měď. I když použijeme hospodárné OT, nemusíme být vždy spokojeni s jeho funkcí. Nesmíme zapomínat na to, že nejvýše položená OT na stoupacím potrubí se musí občas odvzdušnit. Vždy, když máme pocit, že OT málo topí, provedeme odvzdušnění. Odvzdušnění otopné soustavy nemusí být vždy jen na tělesech, ale může být i na horním konci stoupacího potrubí. Obecně platí, že odvzdušnění otopné soustavy musí být na všech nejvýše položených místech.

Druhy otopných těles
Otopná tělesa se vyrábí v různých barvách a barevných odstínech. Základní rozdělení barev pro OT je na sanitární, RAL a metalizované. Nejvíce barevných odstínů nabízí výrobci konvektorů, bývá to okolo 30 sanitárních barev, 40 barev RAL a 10 metalizovaných barev. Sériově se vyrábí v 5 až 10 barvách (podle výrobce) a ostatní barevné odstíny se dělají na zakázku. Dále se vyrábějí také OT, která se barvou nestříkají. Jsou to například tělesa z nerezových trubek (koupelnové žebříky), dále měděná nebo hliníková tělesa. Všechna OT musí být umístěna tak, aby bylo umožněno proudění vzduchu (šíření tepla) do všech částí místnosti. Dlouhé okenní parapety, špatně rozestavěný nábytek nebo záclony zakrývající radiátory mohou výrazným způsobem omezit šíření tepla.


Článková OT – radiátory se vyrábí ze tří druhů materiálů (ocelového plechu, šedé litiny a hliníku). Všechny mají své specifické vlastnosti dané materiálem, tím jsou dány i jejich výhody a nevýhody. U těchto OT lze podle potřeby jednotlivé články k tělesu přidávat, odebírat nebo poškozené vyměňovat. Radiátory z ocelového plechu se rychle rozehřejí a po ukončení topení se zase brzy ochladí. Jsou lehké a snadno se s nimi manipuluje. Jejich hlavními nevýhodami je možnost prorezivění a nutnost použití v otopných soustavách s malým tlakem vody. Plechové radiátory se proto neosazují do nižších pater výškových domů, kde je vyšší tlak vody. Radiátory ze šedé litiny mají mnohem větší tloušťku stěny,  tím jsou také mnohem těžší a jejich osazení je fyzicky mnohem namáhavější. Při neopatrné práci hrozí jejich prasknutí nebo zlomení, litina se neohne, není pružná. Tyto radiátory však nezreziví a mají větší životnost než plechové. Snášejí větší tlaky vody a mohou být umístěny ve kterémkoliv podlaží i výškových budov. Hliníkové radiátory jsou vzhledově nejhezčí. Hliník má přednosti obou předchozích materiálů, snáší vyšší tlak vody, nereziví, je lehký. Velkou výhodou je navíc dobré vedení a předávání tepla. Je však nutno být opatrný při montáži, každý škrábanec na povrchu radiátoru je dobře viditelný a nelze jej snadno odstranit. Cena hliníkových článků je několikanásobně vyšší než plechových nebo litinových. Většina radiátorů se připevňuje na stěnu. Některé firmy vyrábí radiátory dekorativní opatřené nohami.


Otopná tělesa desková se vyrábějí se z vylisovaného ocelového plechu. Těleso může mít jednu, dvě nebo tři desky za sebou. Desky jsou vzájemně spojeny a společně připojeny k potrubí. Rozměry jednotlivých desek jsou od 300×400 mm až do 900×2800 mm. Výkon těchto OT se pohybuje podle rozměrů, počtu desek, teploty vzduchu v místnosti a vody od 250 W do 3800 W.  Desková OT se vyrábí také v provedení hygiene, tj. upravená pro provoz v místnostech s vysokými požadavky na čistotu vzduchu. Mají hladký povrch desek, svary zakryté hladkou lištou a neumožňují sedání nebo usazování prachu či nečistot. Výkon konkrétního OT se změní vždy se změnou jeho rozměrů, teplotou vzduchu v místnosti, a teplotním spádem. To platí nejen pro OT desková, ale všechna otopná tělesa. Dnes se běžně uplatňuje teplotní spád 70/50, což zajišťuje hospodárnější topení. Sníží se sice výkon těles, ale při venkovních teplotách, kdy ještě nemrzne, tento výkon k dostatečnému vyhřátí místností stačí. Spád 90/70 se používá jen v případě, že venku je teplota -15 °C.

Trubková otopná tělesa - konvektory (konvektorové lavice) nebo fan-coily patří k hospodárným OT. Většina z nich má malý vodní obsah, velkou předávací plochu a měděné trubky (průměr od 12 mm do 25 mm). Mohou být připevněny ke stěně nebo do podlahy. Kryt trubkových OT bývá z ocelového, hliníkového nebo měděného plechu. Zajímavé jsou designové možnosti, protože tato tělesa se vyrábí jako podélná do obytných místností, výšková do koupelen a navíc s možností jednoho nebo dvou zalomení podle tvaru místnosti.  Nosnou konstrukci konvektorů označovaných jako fan-coily tvoří žlab z nerezové oceli. Do něj je osazeno topné těleso. Vyrábějí se pro zabudování do podlahy nebo do okenního parapetu (délky od 90 cm do 300 cm). Většina je opatřena jedním nebo dvěma ventilátory. Rozlišují se pro použití do suchých interiérů a do mokrých interiérů. Jejich výkon je řízen rychlostí otáček ventilátoru, která se může podle potřeby měnit. Největší fan-coil má při nejvyšších otáčkách ventilátoru výkon 6000 W a je vhodný pro vytápění interiérových bazénů rodinných domů. Trubkové OT nazývané konvektorová lavice má horní stranu zakrytou většinou žulovou deskou o nosnosti 90 kg. Délky sériově vyráběných lavic jsou od 100 do 200 cm a jejich výkon od 300 až do 2000 W. Oblíbenými trubkovými OT jsou koupelnové žebříky. Soustava trubek může být vedena vodorovně nebo i svisle. Některé žebříky mají trubky opatřeny ozdobnými plechovými kryty, které navíc zvětšují otopnou plochu tělesa. 
Koupelnové žebříky se zavěšují nebo mohou stát na nohách. Pomyslnými nohami jsou trubky, jednou proudí teplá voda do otopného tělesa, druhou trubkou se vrací ochlazená voda zpět do kotle. V koupelnách s malou potřebou tepla stačí k vytápění menší OT, která mají menší pořizovací cenu. V horní části tělesa je odvzdušňovací ventilek.

Ukázka z knihy „Hospodárné vytápění domů a bytů“  vydané nakladatelstvím Grada Publishing, a .s,. v r. 2007 v edici Profi&Hobby
Autor: Jaroslav Dufka
Redakčně upraveno.
Fota:  Jaga, Minib, Setrite
(keš)