Bazénový sen
Možná jste během letošních veder mnohokrát litovali, že nemáte vlastní bazén. Možná, že to nevíte, ale podzim je nejlepší doba, kdy začít se stavbou vašeho "bazénového snu". A to zejména pokud uvažujete o bazénu zapuštěném do terénu. Nicméně plánovat můžete začít již nyní.
Na podzim provede firma základní výkop, do kterého zednická četa sestaví konstrukci, vyplní ji ocelovou výztuží a betonem. Pomocí metody ztraceného bednění pak hrubá stavba bazénu jakéhokoli rozměru a tvaru netrvá déle než jeden týden. Prvotní otázka při výběru bazénu je jeho velikost a tvar. Pokud máme k dispozici dostatek financí, můžeme pominout fakt, že menší bazén je levnější než velký. Potom můžeme vybírat podle předpokládaného množství koupajících se osob nebo podle toho, zda požadujeme opravdové plavání či jakési rehabilitační osvěžení s možností několika temp. Zákazník, který se soustředí na malé děti a zvolí hloubku 1,2 m, nezřídka zjistí že po 5letech, kdy děti povyrostou, je bazén mělký. Strach o malé děti, které se pohybují v okolí bazénu, vyřeší jedině demontovatelný plůtek nebo zastřešení. Dítě při pádu nezvládne ani hloubku 0,8 m, takže volba zda 1,2 nebo 1,5 m nic neřeší. Ideální řešení je naučit děti co nejdříve plavat, což při vlastním bazénu jde neuvěřitelně rychle. Odborníci proto doporučují nejčastěji hloubku 1,4 až 1,5 m.
U velikosti bazénů je hlavní slovo na zákazníkovi a technik může jen naznačit, jaká je zaběhnutá praxe a podle toho doporučit, navrhnout řešení.. Pro některého zákazníka je totiž představa velkého bazénu 5 m délky, a jiný má problém, že 10 m je málo na zaplavání. Všeobecně ale platí, že bazén 5 m a méně je spíše rehabilitační, na osvěžení a krátké zaplavání několika temp. Pokud zákazník potřebuje přesně něco takového, má menší bazén výhodu menších pořizovacích a provozních nákladů. Nejpoužívanější velikostí bazénu v poměru cena / užitek jsou rozměrově blízké 6 x 3 metry. Zde již pár temp vykonáte a skoky jsou tak akorát. Pokud je rodina početnější, je dobré tuto verzi zvětšit na zhruba 7 až 7,5 x 3,5 metru. Bazény 8 až 10 metrů se považují v oblasti rodinných bazénů za velké. Zde už si opravdu zaplavete, cena je ale vyšší a technologie úpravy náročnější. Větší spotřeba energie a chemie je úměrná násobku objemu vody v bazénu. Ideální tvar pro využití plochy je obdélník. Ostatní tvary jsou podřízeny spíše designovému požadavku a jejich zakrytí hladiny nebo zastřešení se prodraží. U velmi oblíbeného oválu volte o půl metru větší bazén než při obdélníku.Tím částečně nahradíte zaoblené chybějící rohy. Kruhový bazén je nevýhodný zejména z důvodu velkého objemu vody při požadavku na plavecké využití. Kruh o průměru šest metrů má stejně vody jako obdélník 8 x 3,5 metru, jehož využití je podstatně zajímavější.
Pro bazén je důležité zvolit místo nejslunnější, to umožní při použití solární folie ohřev vody až o 4 stupně Celsia. Stanoviště by mělo být chráněno před padajícím listím, které ve vodě hnije, a proto vybíráme místo pokud možnou stranou od listnatých stromů. V místě budoucího bazénu by neměla být navážka, ale rostlý terén. Je estetické umístit bazén do stejné roviny jako je okolní dlažba a nevytvářet na zahradě sarkofágy. V případě, že jsme nuceni z jakéhokoli důvodu bazén jen částečně zapustit do terénu je výhodné kolem něj vytvořit co nejširší prostor v stejné rovině jako je horní hrana bazénu a výškový rozdíl mezi okolím a bazénem zjemnit třeba umělým svahem.
Už při samotných výkopových pracích je velký rozdíl zda kopeme v písečném podloží nebo v jílu. Cena se pak může zdvojnásobit. Pokud budujeme bazén ve svahu, je dobré nechat si poradit od odborníka na statiku. U výkopu pro bazén ( montážní jámy) je nutné dbát správnou konečnou výšku betonové desky, aby vyšla s terénem jak potřebujeme. Zároveň je nezbytné zachovat vodorovné umístění desky. Betonová deska by měla mít tlouš?ku minimálně 150 mm a vyztužená ocelovou armaturou ( KARI síť 15 x 15 cm, drát průměr 6 mm ). Je vhodné provést podsyp desky štěrkem. Velkým strašákem je spodní voda, která v některých oblastech dosahuje výšky nade dno bazénu. Zde potom nejen odebírá drahocenné teplo z bazénu, ale může znemožnit vypuštění bazénu bez následného poškození. Pokud tato situace jen trochu hrozí, je nutné vytvořit pod bazénem drenáž a tu zaústit do jímky s čerpadlem. Tou může být například svislá trubka průměr 300 mm, do které je voda svedena drenážní hadicí po obvodu výkopu a odkud je voda dle potřeby v průběhu realizace odčerpávána. Do míst s výskytem spodní vody není vhodné instalovat celoplastové bazény.
Stavba bazénu také závisí na zvoleném typu. Betonové bazény a bazény se skeletem tvořeným ztraceným bedněním jsou velmi vznešené a esteticky dokonalé, konstrukce umožňuje variabilním způsobem řešit vstup do bazénu. Vlastní skelet lze vytvořit jak betonováním do předem připraveného bednění, tak i s výhodou lze využít ztraceného bednění z betonových prefabrikátů či polystyrénových tvarovek, které jsou současně tepelnou izolací bazénu. Vnitřní povrch může být upraven několika způsoby. Například je to keramický obklad, přičemž izolaci proti bazénové vodě v tomto případě zajiš?uje speciální hydroizolační stěrka odolná stálému tlakovému zatížení, která se nanáší přímo na betonový povrch . Další možností povrchu je mozaika, která má izolaci proti bazénové vodě provedenu obdobným způsobem jako u keramického obkladu. Moderní technologie nabízí i řešení vnitřního povrchu bazénu pomocí fólie svařované na místě nebo vysokofrekvenčně svařené ve výrobním závodě a zavěšené do skeletu bazénu. Tato fólie plní zároveň funkci izolace proti bazénové vodě. Mezi betonem a fólií je vložena geotextilie nalepená na betonový povrch.
Betonový bazén má ze všech typů bazénů nejdelší životnost, je odolný vůči mechanickému namáhání. Má téměř neomezenou variabilitu tvaru a ze všech typů bazénů je zde nejširší výběr barevných odstínů, což nabízí možnost dokonalého sladění bazénu s okolním interiérem. Na druhou stranu je zde delší doba stavby, větší pracnost a ze všech typů bazénů je relativně nejnákladnější.
Z toho hlediska nejlevnější alternativou jsou celoplastové svařované bazény. Základním materiálem pro výrobu skeletu bazénu jsou desky a pásy z polypropylénu hladkého povrchu, barvy bleděmodré. Plastová vana umístěná na předem připravenou betonovou desku musí být obetonována, popřípadě tepelně izolována, což se provádí současně s napouštěním bazénu. Výhodou těchto bazénů je jejich rychlá a jednoduchá montáž, přitom finančně se jedná o nejméně nákladný typ. Ale i toto řešení nabízí velkou variabilitu tvarů, takže si můžeme zvolit libovolný tvar bazénů, a to i s integrovaným schodištěm.
Fóliové montované bazény mají obvodový pláš? bazénu vymodelovaný ocelovým plechem opatřeným vícevrstvým antikorozním nátěrem, popřípadě plastovými prefabrikáty. Do tohoto pláště, postaveného na připravenou betonovou desku je zavěšen vinylový liner tloušťky 0,6 (0,8) mm. Také tento typ má rychlou a jednoduchou montáž a je méně nákladný než betonové bazény. Nespornou výhodou je i jejich snadná možnost opravy při poškození. Na druhou stranu nejsou příliš variabilní, musíte si vybrat pouze z typů dodávaných výrobcem. Také jsou méně odolné proti mechanickému namáhání a v případě ocelového pláště může hrozit koroze.
Posledním typem bazénů jsou laminátové bazény. Jejich konstrukci tvoří laminátová vana, která se již hotová dováží na stavbu. Tento typ bazénu není proto možné zhotovit na místě. Laminátová vana je uložena na předem připravenou armovanou betonovou desku o síle 15 cm, poté zafixována suchou nebo polosuchou betonovou směsí, zasypanou do mezery mezi bazénem a výkopem. Tento bazén je opět vhodnější na zahradu nežli do interiéru. Montáž laminátového bazénu je jednoduchá a jeho výhodou je, že je z jednoho kusu materiálu vysoké pevnosti. Na druhé straně je tento bazén těžko opravitelný při nějakém poškození, můžete si vybrat pouze z typů dodávaných výrobcem a jen z jednoho barevného odstínu.
Ukončení horního okraje bazénu je výhodné řešit betonovými, kamennými nebo pískovcovými vlnolamy. Ty výrobci nabízejí v různých tvarových a barevných variacích. Tento detail lze řešit také pomocí keramických schodnic či parapetních desek. Celoplastové bazény jsou standardně dodávány s navařenou lemovou trubkou, která nahrazuje vlnolam. V okolí bazénu je výhodné položit dlažbu, která umožní vsakování vody z bazénu vyšplíchané při koupání, popřípadě při volbě keramické dlažby umístit v okolí bazénu sběrné žlábky nebo vpusti. Před položením okolní dlažby je třeba dbát na řádné zhutnění okolí bazénu, aby nedošlo k sesednutí zeminy. Dále je důležité mít již od začátku dobré zakrytí bazénu. To kromě ochrany před znečištěním zabraňuje úniku tepla vodní hladinou v chladných dnech a hlavně v noci. Praxe ukazuje že vodní hladinou je realizováno více jak 75 % všech tepelných ztrát. Základním typem zakrytí vodní hladiny je solární plovoucí fólie navíjená na pevné nebo přenosné navíjecí zařízení. V tomto případě nám slunce pomocí vzduchových bublin v solárních plachtách pomáhá zahřívat vodu. Další možností jsou pěnové tepelně izolační plachty a zejména pro vnitřní bazény jsou určeny roletové zakrývací systémy. Ty zejména u vnitřních bazénů výrazně snižují odpar a tím chrání stavbu a zároveň šetří energii potřebnou k odvlhčení prostoru
Nezbytným prvkem každého bazénu je technologie čištění. Ta určuje kvalitu vody. Velikost a typ filtrační jednotky, umístění bazénových armatur, systém cirkulace, vyhřívaní bazénu, způsob zakrytí vodní hladiny spolu s vodními atrakcemi a nadstandardními doplňky umožní bezproblémový provoz bazénu. Cirkulace v bazénu je ve většině případů zabezpečena odběrem vody přes skimmer a dnovou výpust po průtoku přes filtrační písek ve filtraci je voda do bazénu vrácena zpětnými tryskami. Skimmer slouží k odtoku (přepadu) nepředčištěné vody z bazénu do filtrace. V místě, kde bude umístěn skimmer se vykope (většinou dodatečně po příjezdu montážní skupiny) prostor 50 x 50 x 50 cm. Volba typu skimmeru závisí na investorovi. Potrubí ze skimmeru a trysek by mělo být vyspárováno. Dnová výpus? je umístěna v nejhlubším místě bazénu na stejné straně jako skimmer. Trysky slouží ke zpětnému proudění již přefiltrované vody do bazénu. Tryska je umístěna na protilehlé straně ke skimmeru cca 25 cm od horního okraje bazénu. Ideální umístění filtrační jednotky je sklepní nebo podobný prostor. To je podmíněno maximální vzdáleností od bazénu (k tryskám 15 m po dráze trubek). V případě větší vzdálenosti nebo většího výškového rozdílu je zapotřebí volit silnější čerpadlo. Průraz zdí pro trubky stačí 10 x10 cm. V případě, že výtokové potrubí z filtrace při vypláchnutí filtračního písku nemůžeme napojit na sklepní gulu (nebo jinak), musí být průraz stěnou alespoň 10 x 15 cm pro třetí tzv. vyplachovací hadici. Tato je vedena zpravidla do deš?ového svodu (zde délka není omezena). V případě, že filtrační jednotka bude usazena do terénu, doporučujeme ji nainstalovat do plastového boxu.
Pokud patříte k notorickým plavcům, pak právě pro vás je určen protiproud. Jedná se o pneumaticky spínané čerpadlo produkující proud vody, proti kterému plavete, a tím prodlužujete délku bazénu, nebo u nejvýkonnějších verzí plavete na místě. Cenové a výkonové rozpětí je široké, a tak protiproud s cenou okolo 30 tisíc korun, s elektrickým příkonem 2,2 kW a silou 40 m3 za hodinu lze spíš nazvat výkonnou masáží oproti dražšímu čerpadlu s příkonem 5 kW, silou 90 m3 a s cenou okolo 60 tisíc korun. Zde již jde o opravdovou řeku, proti které plavete. Rozšířené jsou i přípravy na protiproud, které umožňují dodatečnou montáž tohoto zařízení, například při omezeném rozpočtu. Některé firmy řeší dodatečnou instalaci protiproudu tzv. závěsnými protiproudy. Jedná se o monoblok s motorem a tryskou zavěšený na hraně bazénu. Jejich cena je však při nižším výkonu podobná ceně vestavěného protiproudu.
Dalším velmi efektivním doplňkem a neobyčejnou podívanou je podvodní světlo. Jedno takové světlo osvítí nejen bazén, ale i celou zahradu či její část. Světlo instalujeme zásadně na tu stranu, která je blíže k sezení nebo přístupové cestě, abychom zabránili oslnění. Světlo má obvykle výkon 300 W, je celoplošně zářící a je připojeno přes bezpečnostní transformátor. Napájení světla je bezpečným napětím 12 V, přivedeným kabelem. Ten se nejdříve propojuje s propojovací krabicí, která je umístěna pod dlažbou přímo nad světlem. Standardně je ovládání světel realizováno vypínačem přerušujícím primární okruh napájení transformátoru, lze také namontovat dálkové ovládání.
Zdeněk Lodyha
Foto: Desjoyaux, archiv autora
